Na post-rock jako na každý druh tvorby číhá past upadnutí do vlastních pravidel – nedostatek obsahu se může zvrhnout ve formální zvládnutí práce s dynamikou, výsledným zvukem a proměňujícím se, často lichodobým rytmem. Východiska lze hledat v koncepci (příběhu, který sice není primárně v hudbě přítomen, ale funguje jako nová, mimohudebně přítomná „multi-mediální“ rovina) nebo v syrovosti, která se dobře snáší třeba s metalem. Koncert 65daysofstatic v pražské Akropoli (10. 6.), zvlášť „uprostřed“ jinými hvězdami v oboru, Red Sparowes (11. 5.) a Isis (22. 6.), otevřel až bolestně otázku preciznosti a komplexnosti hudební formy, jež je pro post-rock jednou z ústředních. 65dos se vzdali koncepce, na základě níž se kdysi dali dohromady, a syrovost vyměnili ze perfektní zvládnutí pravidel hry. Bohužel. Musí se snad nutně s profesionalitou vytratit nejistota hledání? Musí být snad eliminována radost otálet na mezistupni nalézání? Posluchač se stává nikoli svědkem Události, ale spíše pozorovatelem hromadné ekvilibristiky čtyř matematiků, kteří jen pro svoje potěšení generují čím dál komplikovanější vzorce, aniž by se objevila katarze v podobě vyhmátnutí podstatného. Nechuť vzdát se komplikovanosti, která ospravedlňuje sama sebe, se může stát slepou uličkou žánru, jenž ve své podstatě vznikl jako reakce na vykalkulovanost rockové scény, jako snaha dojít ad fontes emoci a začít znovu jinak a lépe. Právě odvrhnutí onoho odvážného gesta, způsobujícího The Fall of Math, se může stát momentem vedoucím do zkázy průměrnosti.
Btw. není nic smutnějšího než pozorovat trip-hop, kterýmu někdo utne basu. Ano, zvuk RFS má být vlna, která smete všechno, ale bohužel se v Akropoli podařilo jen málokdy dosáhnout toho efektu, který mě na RFS baví nejvíc - slyším melodii (ženský vokál, cello - to, co všichni vždycky tvrdí, že jim chybí), ačkoli tam není, a zpívám si s nima. V důsledku zvuku tak spousta neznalců v sále vůbec nemohla tušit, o co se ti tři blázni z "neznámý" český kapely, která si troufla dát svoje jméno na plakáty o fous větší než hvězdy 65, snaží.
10.6.2007, Praha, Palác Akropolis - 65dos a River For Sale
7 comments:
"Nechuť vzdát se komplikovanosti, která ospravedlňuje sama sebe, se může stát slepou uličkou žánru, jenž ve své podstatě vznikl jako reakce na vykalkulovanost rockové scény(...)"
To zní sice prorocky, ale myslím že tomu tak není. Myslím že "komplikovanost, která ospravedlňuje sama sebe" je vlastní právě v největší možné míře těmto 65dos a já v ní vidím jejich úhelný (nebo uhelný?) kámen. Kdyby se ho vzdali a šli na to živelně až živočišně jako třeba, erm, takoví Sonic Youth (?), byla by to myslím obrovská ztráta. Souhlasím ale, že je to asi slepá ulička (že tudy to už dlouho dál asi nepůjde), ale necítím z toho smutek. I kdyby jejich dosavadní tvorba zůstala ležet na té historické hudební dálnici jako nějaký prapodivný artefakt kterému se ostatní vyhýbají, bude to stačit. Já si třeba od 65dos daleko více cením až alba One Time for All Time, které je asi méně živelné, ale o to více, "chladněji" ("sadističtěji") "vypočítané". A to je pro mě na něm to uhrančivé. Je pravda, že naživo mi v luštění těch jejich vzorců nějaká ta katarze trochu chyběla (zlvášť ve srovnání s koncertem Red Sparowes), ale i tak to je (a bude) návykově chytlavé. Takže já bych si asi naopak přál "ještě více preciznosti pro 65daysofstatic", i kdyby to mělo zničit jejich živá vystoupení. (Stejně jsem si dlouhou dobu myslel, že One Time je 100% mixovaná záležitost a živých je tam jenom pár riffů)
Taky možnost. To, co jsem slyšela, bylo pro mě sice chytlavé, ale bohužel bez možnosti závěru jakýmkoli směrem, ať už dravým, nebo komplikovaným. A pokud ještě více preciznosti, začala bych u basáka. Ten tam dělal po většinu večírku jen živé sochy.
"Takže já bych si asi naopak přál 'ještě více preciznosti pro 65daysofstatic', i kdyby to mělo zničit jejich živá vystoupení."
V podstate nejste ani moc v rozporu..
jedna vec je celkove hudba 65dos jako fenomen, druha zivy vystoupeni.. rek bych..
kundapes pro housle...drzim palce at to leti jako vitr z vetrniku
Procentuální zastoupení Justina Timberlakea na tomto blogu je výrazně nižší, než bylo v reklamním textu uváděno.
...by me zajimalo, co soudila majitelka bloggu o nedavnem koncertu Isis...
postrock vola po nove krvi, slysim jeho volani. slysim "jeniku, robe, marto!"
Post a Comment