Tuesday, October 12, 2010

Bojůvky za zrcadlem


Američtí Battles, ačkoliv letošního května vydali své první regulérní album Mirrored, nejsou v oblasti hudby žádnými bezejmennými benjamínky. Zdá se, že čtyři hudebníci s mnohaletými zkušenostmi od jazzu přes noise až po metal na něm našli ve finále společného tříletého hledání načatého během roku 2004 dvěma EP (s lapidárními názvy EP C, EP B) a singlem Tras tvář, která si na poli experimentálního rocku, či zcela konkrétně math rocku, rozhodně zaslouží pozornost (souhrn do roku 2007 vydaného materiálu oprášil minulý rok label Warp Records, který vydal rovněž Mirrored).
Na rozdíl od zmiňovaných „ípíček“ získávají značné pole působnosti melodie, jejich násobení a vzájemné křížení. Jednotlivé tracky zůstávají sice odměřovány přesným metrem strojového rytmu, vkrádá se však do nich i využití hlasu (jakkoli modulovaného). Vzhledem k tomu, kde se žánrově pohybujeme, není vůbec neobvyklé, že přebírá pouze funkci jednoho z (ná)strojů. Zpěv nijak neusnadňuje hledání podstatné melodie, což pochopitelně neznamená, že by na mnoha místech vedoucí úlohu nemohl přebrat. Jde zpívat si s Battles? Jistě, jen se můžeme přistihnout, že se pobrukováním snažíme napodobit cosi, co zní jako vzdálené bušení kladivem do litinové trubky. Text? Nesejde na něm, „zpěv“ modulovaný do heliové skorořeči sice vyslovuje slova, obsah je ale vzhledem k míře deformace téměř nedešifrovatelný – fanouškovské diskuze, co se říká, neznají hranic. Funkce zpěvu se v každém tracku pozměňuje. Někde je melodickým mnohohlasem (Tonto) nebo kaskádovitými rozklady akordů (singl Atlas) jakoby vystřiženými partou Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich, jedním z bizardních děcek hudební revoluce šedesátých let, které připomenul Tarantino ve svém posledním „splitu“ s Rodriguezem. K vícehlasu už dnes netřeba přistavit mikrofon ke každému členu kapely. Jinde je monotónním pseudorifem, jakoby samplem z vrcholu trpasličího pop-hitu, jehož motiv ostatní nástroje zcizují a unášejí někam směrem k dálnému východu.
Přístupnost se při tak strašidelné práci s lidským hlasem a melodií vůbec zakládá především na rytmicky strukturované formě, díky jejíž údernosti a jednotvárnosti může být práce se zvukem tím, co láká k odhalování. Hemžení melodických linek a střípků zvuků dává povstat obrazu říše titerností, které se pachtí každá za svým cílem; smysl celku ale ani tak netuší, jako v něj spíše doufají. Chaos, rozsypaný do zdánlivě nepodstatných detailů, má nicméně odlesk jakéhosi „řádu“, který je určován zmíněným rytmem. Pravidla se však nezdají být jasně dána, vše funguje, protože díl očekává, že nějaky smysl celku přece musí existovat – a namísto řádu se vylupuje... režim.
Ve chvíli, kdy svět titěrnosti a detailu nabývá na intenzitě až k míře únosnosti (tempo práce tisíců se ve třetí skladbě Ddiamondd vražedně zrchyluje), nastává uvolnění v podobě nejkompaktnější skladby alba – produktu téhle továrny na cosi: Tonto. Začíná se kolovrátkovými zvuky (neodbytná představa plastová balalajky s kličkou – jak rychle se točí, tak rychle hraje), které se ale brzy musí podřídit snad nejohranějšímu rockovému rytmu bicích (chybí jen šlapaná hajtka), a jejichž melodie zanikne ve chvíli, kdy se jí „chytí“ kytary a v mohutné vlně ji zcela pohltí. Náprava neposlušnosti nicméně nekončí bezbřehým vítězstvím řádu. I bicí a kytary jsou za vyzvánění rolniček nuceny přijmout jiné tempo, jsou jen dalším kolovrátkem v rámci jinak vymezených pravidel.
Klip k Tontu, jehož vizuální stránku realizovali Battles ve spolupráci s londýnskou renomovanou především výtvarně se realizující skupinou UnitedVisualArtists (UVA) vzdáleně připomíná DeMariovo Lightning Field. Na rozdíl od něj se ale LED trubice, mezi nimiž jsou rozmístěni muzikanti,  rozsvěcují samy o sobě, nezávisle na vnějším zásahu čehozi přírodního (přirozeného?), jsou strojově přesné a vylučují náhodu, okolní kamenolom je pouze osvětlovanou stafáží, vnějškem mimo. Battles vytvořili bezchybně fungující uzavřený svět, jehož přístupnost je z pochopitelných důvodů omezena – je složen z drobností, které snadno ztratí na ceně, pokud se jich dotkne nezvaná ruka.

No comments: